Láká vás vidina pokladu, který můžete nalézt? Neváhejte a navštivte nové nastudování opery Bedřicha Smetany Tajemství, které připravilo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Možná vás tam také bude čekat poklad, který nebude možné zvážit a změřit penězi. Své o tom ví barytonista Martin Bárta, který ztvární postavu Kaliny. Více v rozhovoru s předním českým barytonistou pro deník Ostravan.cz.
Barytonista Martin Bárta si zazpívá v ostravské inscenaci opery Tajemství.
Foto: Alena Hrbková
Martine, vy a skladatel Bedřich Smetana. Mohl byste přiblížit, co vás pojí, případně, co vás vzdaluje?
Bedřich Smetana má u mě již od mládí nezastupitelné místo. Vltava byla první skladbou z klasické hudby, kterou jsem slyšel, a Prodaná nevěsta byla mou první kompletní zhlédnutou operou. Ve svém profesním životě jsem měl to štěstí, že mi bylo dáno interpretovat všechny role pro můj typ hlasu kromě Tomše z Hubičky. Smetana nám, barytonistům, dal do vínku téměř v každé své opeře výraznou, krásnou a inspirativní příležitost a pro českého pěvce tvoří jeho party přímo stěžejní část repertoáru. Navíc je pro jeho opery typická vroucí melodika, silný dramatický akcent, bohatá a barevná instrumentace a vyváženost všech hudebních složek. Smetana je vskutku mým oblíbeným skladatelem.
V nové inscenaci Smetanovy opery Tajemství v Národním divadle moravskoslezském si zazpíváte stěžejní roli konšela Kaliny. Co je jeho posláním?
Prakticky po celou dobu se snaží vyrovnat s ponížením a odmítnutím, jež poznal v mládí, a za každou cenu chce nabýt materiálního bohatství a společenského uznání. Tato touha je u něho tak silná, že je ochoten pro ni udělat téměř cokoliv a ve svém zaslepení nemá pochopení ani pro vlastního syna. O to silnější je pak jeho prozření a poznání, že pravého bohatství dosáhneme ne v penězích, ale naplněním lásky s milovanou osobou.
Obsahuje barytonový part Kaliny nějaké záludnosti? Jak je tato role pěvecky exponovaná?
Každá smetanovská role je obtížná a má své záludnosti. Ale nikdy ten úkol není nesplnitelný. Chce to jen přistupovat k jeho partům zodpovědně, dát si čas na nastudování, nazpívání a proniknutí do jeho specifické vokální řeči. Často se u Smetany stává, že některé jeho vrcholy ve frázích nejsou ideálně připravené (hojně používané sextové či oktávové skoky na přechodní tóny), což vyžaduje soustředění a poctivý nácvik. V případě Kaliny je samozřejmě vrcholem jeho překrásná scéna v úvodu 2. dějství s árií o zlatě. Skvělá příležitost ukázat všechny polohy hlasu, různé nálady a úžasnou gradaci v závěru. Pro interpreta to představuje na konci až stav blížící se emoční extázi.
Vzpomínám si na kritiku Vladimíra Bora, kterému kdysi vadilo odvážné nastudování v Komické opeře v Berlíně. Těžce nesl, že v berlínské verzi z Kaliny čiší proti Róze zlostná nevraživost. Souhlasíte, že se dá režijně postava Kaliny takto pojmout?
S tím určitě nesouhlasím! A myslím, že Smetana ani libretistka Eliška Krásnohorská to tak nemysleli. Spíš než nevraživost tam hraje roli zatrpklost, která ovlivňuje jeho jednání k Róze. Ale uvnitř ji stále miluje. Jen se nedokáže povznést nad společenské konvence a potlačit své vlastní ego.
Operu Tajemství Smetana psal v jabkenické myslivně v ne zrovna uspokojivém zdravotním a psychickém stavu. Cítíte v hudbě vedle komiky také těžko přemáhaný smutek a vážný tón?
Velmi zřídka. Pro toto dílo je typická radostná zpěvnost, veselí a humor. Pokud mluvíme o vážném tónu, tak jsou to spíš jen náznaky. U Kaliny se nabízí začátek árie „Jsem žebrák, po uši až zadlužen“ a částečný smutek cítíme i v úvodu 3. dějství, kdy Blažence není do zpěvu a Vít se loučí. Jinak jde o veselohru, převážně ze sborových scén optimismus přímo sálá. A pro závěr opery a celkové vyústění příběhu jsou pozitivní emoce jasně čitelné.
Kalina je člověk bloudící, hledající, vnitřně nespokojený…
Ale přitom touží po normálním, klidném životě. To okolnosti, vlastní nespokojenost a nevyrovnané účty ho nutí k tomuto jednání. Jistě, že určitá rozervanost činí postavu zajímavější, ale Kalina je normální měšťan, který by za normálních okolností nevěřil dávným proroctvím a nelezl by do žádných temných jeskyní. K těmto až směšným činům je nucen a načas je vezme za své a poblázní se…
Proč vlastně Kalina touží mermomocí získat zlato, když se majetkem může měřit se svým sokem Malinou?
Ale Kalina se topí stále v dluzích. Nechá si sice postavit pěkný dům, ale zedníkům není schopen zaplatit. A ponížení z minulosti jej pořád tíží. Tím více se upne k myšlence imaginárního bohatství, které by vyřešilo celou jeho situaci a ještě by posílilo jeho ego a postavení ve společnosti.
V čem je největší tajemství této opery? V temné podzemní chodbě či mezilidských vztazích, které je třeba neustále křísit a oživovat?
Podle mého určitě v mezilidských vztazích! A v této sféře jde paradoxně příkladem mládí: Vít s Blaženkou jsou přímí, svobodomyslní a schopní pro svou lásku leccos obětovat. Svými vlastnostmi, opravdovými city i chováním odkrývají pravé tajemství i pro své rodiče, jež staví na čas do rolí směšných pozorovatelů.
Které role vám vyhovují více? Komické, či dramatické? Vypadá to, že z obou typů vetknul Kalinovi Smetana něco do vínku.
Více mi vyhovují role dramatičtější, rozervanější a záporné. Ale jak trefně říkáte, u Kaliny najdeme obojí. I ten negativní či záporný aspekt.
Kdybyste se ocitnul skutečně v situaci Kaliny, zachoval byste se stejně jako on?
Dnes je přirozeně jiná doba. Ale kdo z nás se nenechal ani jednou ve své mysli poblouznit vidinou náhlého a lehce nabytého bohatství? Láká nás na tom možnost absolutní svobody. V žádném případě bych ale nikdy nechtěl povyšovat své ego nad blaho svých dětí!
